Wimbledon 2026 a 14 čechů v 1. kole
V pondělí odpoledne jsme se úspěšně potkali na letišti v Praze, abychom odletěli přímým letem do Londýna.
Na letišti Londýn Luton šlo vše hladce, takže jsme se jen přesunuli na autobus do centra. Ten nás vysadil na Victoria Station a metrem jsme se během 10 minut přesnuli na hotel. V blízkém supermarketu jsme si ještě koupili pití a jídlo na další den. Na Wimbledonu totiž není problém cokoliv pronést dovnitř.
Bylo potřeba jít co nejdřív spát, jelikož nás čekalo vstávání v půl druhé ráno, sraz na recepci ve 2 a odjezd taxíkem do tradiční wimbledonské fronty. Díky pomoci jednoho z účastníků zájezdu se nám podařilo objednat si větší auto pro 7 za rozumnou cenu a na konkrétní čas. Děkujeme. 🙂
Taxík jel nočním Londýnem asi jen 20 minut, takže jsme se do fronty na wimbledonské louce zařadili ještě před půl třetí ráno. Naše první „Queue card“ měla číslo 2003. Jen pro srovnání před 2 lety nám stačilo přijet o hodinu později a měli jsme 1800. To jen svědčí o tom, že na Wimbledon je ochotno čekat stále více diváků.
Při našem pořadí jsme se k nákupu lístků dostali kolem 10 h dopoledne a ještě nám nabízeli i kurt 2. Nebyl na něm ale nijak zajímavý program. Vzali jsme si tedy základní lístek za 33 liber, který nám umožnil vstup na všechny kurty kromě 3 největších. Kurt 1 a Centr kurt si vyčeká asi jen prvních 500 až 1000. Ti už ale fungují tak, že si tam 24 h předem postaví stan a zhruba v 9 ráno jim organizátoři přidělí „Queue card“ na další den.
V letadle zpět jsem potkali řadu českých tenisových fanoušků a tak jsme vyzvídali, v kolik je ideální se do fronty postavit. Ti co se zařadili po 5 h ráno se do areálu dostali v půl 2 odpoledne. A fanoušci, jež si převzali „Queue card“ cca ve 4 ráno, prošli branami Wimbledonu před půl 12. To je určitě přijatelné, jen je škoda, že vám tak uteče první set všech zápasů hraných od 11 h. Plus musíte počítat s tím, že na menších kurtech je neskutečně málo míst k sezení. Takže se tam pak už ani nemusíte dostat.
Čekání na louce je bezpečné a klidné. Nikdo tam nepopíjí ani nedělá hluk, většinou všichni pospávají. Výhodou je nonstop otevřená kavárna, kde je i v noci možnost dát si kafíčko nebo si koupit jídlo. Dělají skvělé snídaně, ale od cca 5 h dál už jsou tam obrovské fronty. Ve 3 ráno jsme tam byli sami, ale později už jsme se pro kávu a sladkou snídani raději prošli do pekárny na blízké stanici metra.
Jediné co nám na Wimbledoncké louce chybělo byl lékařský tým. Jeden člen naší skupinky měl něco v oku a chtěl, aby se mu na to raději podíval doktor. Organizátorky nám ale řekli, že emergency je až v areálu. Vypravili jsme se tedy na urgentní příjem blízké nemocnice. Oko se vyčistilo a i přes dlouhé čekání se nám povedlo vrátit včas do fronty, takže den na Wimbledonu mohl začít naplno.
Finální kontrolou u bran jsme prošli i s jídlem a pitím bez problémů, ale pacienta s nemocným okem zastavili. Poměrně dlouho jsme na něj čekali a vůbec jsme nechápali, kam ho posílají a co mu vlastně vytýkají. Byli jsme velmi překvapení, když nám pak popisoval, že dle organizátorů byla jeho česká vlajka nadrozměrná a zakázali mu s ní vstoupit. Byl poslán zpět do úschovny, aby ji tam nechal. Michael je ale čech a my si věci nekomplikujeme. 🙂 Za rohem tedy vložil vlajku hlouběji do batohu a prošel. Samozřejmě ji pak nevytahoval, aby se nedostal do dalších potíží. Každý rok nás překvapí něco nového.
V úterý 30. června pokračovalo 1. kola nejstaršího tenisového turnaje na světě a my jsme měli to štěstí, že nám nepršelo a mohli jsme být součástí druhého dne Wimbledonu už od brzkého rána.
Hned po vstupu do areálu jsme si běželi chytnout místa na ne úplně velký kurt 17, kde se chystal zápas Marušky Bouzkové. V 11 h totiž začínalo hned několik utkání českých hráčů ve stejný čas. Další variantou byl český souboj Terky Valentové s Karolínou Plíškovou.
Na tento zápas jsem se vypravila já, což se ukázalo jako dobrá volba. Na nedalekém kurtě jsem si totiž mohla vyfotit trénující Taylor Townsend. V hledišti českého zápasu jsme si pak sedla do blízkosti Kristýny Plíškové a týmu Karolíny, abych si poslechla rady, které jí dávají. Kája vyhrála ve 2 setech a já jsem se přesunula na zápas Marie Bouzkové ještě před vyvrcholením 2. setu. Nakonec z toho byla vítězná třísetová bitva.
Po horkých dnech v ČR jsme si v Londýně příjemně odpočinuli. Teploty ve stínu dosahovaly max 25 stupňů. Po zápasech startujících v 11 h přišel čas na prohlídku areálu All England Clubu. Prošli jsme si tedy všechny kurty a mrkli i na prostory pro trénování, kde někteří z nás potkali mnoho známých hráčů. Oběd jsem si snědla na kopečku, který často zabírají kamery v televizních přenosech. Jsou tam pro diváky obrovské obrazovky a na nich běží zápasy z centr kurtu i kurtu číslo 1. Sledovala jsem tedy třísetovku mezi Igou Swiatek a Taylor Townsend, kde moc nechybělo k tomu, aby polská favoritka opouštěla turnaj v 1. kole.
Na centr kurtu byl ten den skvělý program. Jakmile dohrála Iga, nastupoval tam Saša Zverev a po něm ještě Serena Williams. Michaelovi se po potížích s okem a vlajkou den obrátil do pozitivního a k večeru se mu tam na Zvereva podařilo dostat. Když to zkoušíme, podaří se nám to i bez nejdražších lístků na grand slamech skoro vždy.
Po ubojovaném vítězství Swiatek jsem se ještě mrkla na blízké tréninkové kurty ale pak jsem už spěchala na jeden z větších kurtů, kde bojoval Kuba Menšík proti britskému kvalifikantovi. Toby Samuel dohnal Jakuba až do tiebreaku pátého setu. Užili jsme si napínavý zápas, kde jsme se taky solidně spálili.
Tím ale nebyl český program prvního dne ukončen. Pokračovali jsme na zápas Jirky Lehečky. Na vedlejším kurtě bojoval Víťa Kopřiva a ještě hrála i Linda Nosková a Sára Bejlek. Bohužel to bylo skoro vše ve stejnou dobu. Čas jsem tedy rozdělila mezi Jirku a Sáru, která hrála proti Soraně Cirstee krásně, ale bohužel to nestačilo a prohrála v tiebreaku 6:8.
Po českých zápasech jsme ještě navštívili obchody a nakoupili si suvenýry i tenisové oblečení. Z All England Clubu jsme pak vyšli směrem k metru. Náš hotel byl přímo na trase zelené linky a tak jsme jeli jen pár zastávek. Den jsme zakončili společným pivkem v místním pubu, kde jsme koukali na třetí set Sereny i fotbalové mistrovství světa.
Ráno jsme se konečně dospali a v půl 9 se potkali na snídani. Po ní jsme se sbalili a vydali na metro, kterým jsme jeli na zastávku St. James Park do blízkosti Westminsteru. Příjemnou procházkou jsme se dostali až k Buckinghamskému paláci.
Pokračovali jsme na Big Ben, k Londýnskému oku a podél Temže stále dál až do blízkosti Tower Bridge. Cestou jsme si sedli u řeky na pivko a kafe. V uličkách Londýna si dali oběd a pomalu došli až Liverpool Street, odkud nám jel předem zakoupený vlak na letiště. Po procházce jsme si 45 minut odpočinuli v klimatizovaném vlaku.
Na letišti jsme byli zhruba 2 hodiny před odletem. Věděli jsme ale, že náš let bude mít asi 2 h zpoždění. Tak nám ani nevadilo čekat nekonečné fronty na kontrolu zavazadel.
V letadla jsme ještě potkali další čechy, kteří se vraceli z Wimbledonu a sdíleli s nimi zážitky. Jednomu z nich se také podařilo dostat na centr kurt, i když neměl koupený lístek.
V areálu totiž funguje tzv. resale lístků. Když už někdo odchází, může je nechat pro další k prodeji. Když jsme vstupovali do areálu byla tam ale na to zapsání fronta tak na 30 až 45 minut, tak jsme to vzdali.
Shodou okolností vedle mě seděl na večerním zápase Sáry Bejlek pán, který si v mobilní aplikaci kontroloval své pořadí na centr kurt, a svítilo mu tam číslo 575. Otázka ale je, kdy se do toho pořadníku zapisoval.
Mimo česká utkání jsme viděli ještě řadu špičkových zápasů hráčů z předních míst žebříčků ATP i WTA. Podařilo se nám vyfotit s Maruškou Bouzkovou, která byla jako vždy moc milá. Náročný tenisový zájezd končil středečním večerním příletem do Prahy.
V neposlední řadě bych chtěla poděkovat všem účastníkům zájezdu. Největší pochvalu si ale bezesporu zaslouží teprve devítiletá Agatka z Rakovníka, která zvládla celý náročný program na jedničku.
Věřím, že se na Wimbledon zase za rok vrátíme a opět nám bude přát počasí. Možná bych zkusila na příští rok připravit i variantu se stanem, která by nám výrazně zvýšila šance na nákup vstupenek zaručujících vstup na centr kurt.
Pro tento rok chystáme ještě cyklo-tenisový zájezd na Mallorcu s návštěvou legendární akademie Rafaela Nadala a na halový turnaj ATP do Paříže . V záři se už můžete těšit na zájezdy pro sezonu 2027. Jako každý rok se pojede do Monte Carla, Madridu, Říma, na French Open i Wimbledon. Články z minulých ročníků najdete na našem blogu o tenise.
Na další zájezdy se můžete přihlásit tradičně telefonicky na čísle 603 555 170. A kromě pár fotek máme z Wimbledonu 2026 i videa, které najdete na našem Facebooku.
